Historie - Osek

Historie obce Osek

Osek vznikl kolem roku 1240 kolonizační činností plasského kláštera severně od Rokycan jako původní gotická tvrz. Obec postupně vlastnila celá řada panovnických rodů.

Historie Oseka je spojena s téměř čtyřistaletou tradicí těžby železa a železářství, jehož počátky se tradují kolem roku 1568. Osek měl proto ideální podmínky. Byl zde výborný zdroj energie v rozsáhlé rybníkářské oblasti (16 rybníků) o rozloze kolem 100 hektarů) a bohaté lesy pro pálení dřevěného uhlí potřebného k tavení železa. Rybníky se postupem času změnily v louky a z lesních porostů, které nebyly obnovovány, vznikala zemědělská půda. Roku 1673 stála v Oseku vysoká pec a dva kujné hamry, o deset let později zde byl otevřen také důl, protože zdejší ložisko železné rudy bylo mohutné a velmi kvalitní. Až do roku 1816, kdy byla výroba železa zastavena, zde pracovaly 3 hamry. Kovářské řemeslo mělo v obci významnou tradici. Ruda se těžila až do vyčerpání v roce 1850.

Kostel nanebevzetí Panny Marie pochází podle dostupných pramenů z II. poloviny 13. století. Původní gotická tvrz byla renesančně přestavěná ve II. polovině 16. století. Letohrádek Kamýk byl postaven před rokem 1750.

Klášter Plasy

• řád cisterciácký, pracovitý řád
• Klášter založen knížetem Vladislavem II.
• r. 1135. Bohatě nadaný klášter měl úkol kolonizovat dosud málo obydlenou a hojně
• zalesněnou krajinu mezi Plzní (Rokycany) a Žatcem
• Zakladatel Oseka

Osekleží v území, které nemá doloženo jméno slovanského kmene z dob osídlování od V. stol. Toto území bylo později pod vlivem jihočeských Doudlebů, severní hranice byla řeka Mže (Sever našeho okresu). Zde se střetávali od severu s Lučany a od východů s Čechy. Doudlevsko bylo v X. stol. pod vlivem mocných Slavníkovců, tím i naše území. Na Slavníkovcích, (ale snad již na Doudlebech) získali toto území, Plzeňsko, Čechové pod Přemyslovci.
Jméno Osek se odvozuje od vykácení, osekání lesa. Kosmas při určování území Slavníkovců uvádí: …hrad na hoře, jež slove Oseka, při řece Mži. Historikové se shodují, že je to dnešní Hradiště u Březiny. Název se mohl přenést na naši obec. V pramenech se píše různě: 1235 Ozzeck, 1240 Ozec, 1378 Osek, 1313 Ossek, 1390 Ossick, 1423 Ossik, Ossyk, 1454 Woosek, 1502 Vosek, pak Wosek i Wossek, od r. 1881 Osek.
Založení klademe do druhé poloviny XII. stol. Dřívější osídlení nebylo prokázáno, ale dá se usoudit, že v blízkosti Hradiště u Březiny a biskupských Rokycan zde nějaké osídlení bylo, z něhož kolonizační činností kláštera v Plasích vznikla význačnější ves Osek. osek a Volduchy, (byly založeny r. 1289 též Plasy) leží na jihovýchodním okraji jeho kolonizační činností, jak dokazuje mapa v klášteře. Pro Plasy svědčí i to, že Osek má farní kostel i pro Volduchy, aby byl duchovně na Rokycanech nezávislý a byl v držení a správě světské, kdežto vsi založené biskupstvím, Borek, Kam. Újezd, Litohlavy byly pod správou biskupských Rokycan..

Osek byl správním a duchovním střediskem nevelkého statku, k němuž náležely vsi v okolí Oseka, Hoholov, Levče, Třebín a Oujezdu u Přívětic, r. 1521 uváděné jako "pusté vsi". 1405 - 1623 Lhota pod Račem, část, dříve Dlouhá, Velká i Vlčkova 10 osedlích s lesem.. Bušovice 1540 - 1694. Březina 1623 - 1673, Volduchy 1642 - 1850. Vitinka, založená kolem r. 1697, samostatná obec, od r. 1980 součástí Oseka.
R. 1850 přestal být Osek střediskem vrchnostenckým a správním. Byly zřízeny okresní úřady - hejhnovství. Osek pod okres Plzeň.
Kolonizace byla v té době vnitřní, českým obyvatelstvem, z vnitrozemí. Kolonizaci dokládá obůrová soustava polí- ozim, jař, příloh.
Lokátorem byl pravděpodobně pod Železnice, pod který Osek záhy přešel.

Páni ze Železnice na Oseku:

• 1183 Číč ze Železnice (historicky nedoloženy)
• 1235 Miroslaus capellanus de Ozzeck (nedoloženo)
• 1240 Budivoj do Ozzec, první doložený držitel Oseka.
• Erb mluvící, dvojhák na dobývání železa. V barvách se nedochoval, dle pečetí.
• Jeden z nejstarších českých panských rodů.

Jejich původ není znám. Někteří usuzují, na větev Hornorakovského rodu Sirotků. Byli příbuzensky spojeni s Vítkovci. Prof. Malveh uvádí: " Železnice, někdy župní hrad a sídlo soujmené župy hledali v okolí Radnic na Rokycansku. Jiný pramen klade Železnici do okolí Plas. Prof. sedláček se domnívá, že na hradišti mezi Hromnicí a Javorem stál hrad Železnice. Kopec se jmenuje Železnice.
Nejstarší známý člen rodu se uvádí Čeč (Číč) ze Železnice r. 1175 - 1178 dvorský sudí. Měl domínia na Plzeňsku a v jižních Čechách. R. 1181 daroval ves Sedlecko klášteru v Plasích. V listinách kláštera jako " Caco comes de Zeleznic", caco ze staročeského jména Káka comes = =velmož. 1183, v listině kláštera Plasy zmínka o Oseku, někdo udává klášter Kladruby. prof. Sedláček i jiní udávají, že Čeč byl r. 1183 první známý držitel Oseka, někteří to zpochybňují. Nemáme to doložené.

V listině krále Václava I. z r. 1235 je mezi svědky uveden Miroslaus capelanus de Ozzeck. Nedá se určit, že je tu míněn příslušník tohoto rodu ani náš Osek, ač vliv, styky a vztah k |Plasům by tomu svědčily.

Nejstarší jistá zpráva je z r. 1240, kde v listině krále Václava I. pro klášter Plasy, mezi svědky většinou šlechta západních Čech, uvádí se první známý a doložený držitel Budivoj z Oseka. Listina tato se zachovala, je uložena ve St. ústředním archivu v Praze. Opatřil jsem fotokopii, uložena je na obecním úřadě Osek.. Kopie této listiny jsem zaslal Okr. archivu Plasy a Muzeu Dr. Boh. Horáka v Rokycanech. Jiné zprávy o Oseku jsem nezískal, ale psali-li se "de Ozzec", pak tu mohl být panský dům, nebo opevněný dvorec či již tvrz, asi dřevěná. A muselo tu být hospodářské zázemí, ves, lidé robotní. Jak dlouho Železničtí Osek vlastnili, neb kdo jiný nevíme. Zprávy mlčí více jak 100 let.
Na Plzeňsku se ještě uvádí Budivoj z "Isenberka", (poněmčená Železnice) který vlastnil panství Ledce.
V jižních Čechách, na území propůjčené panovníkem, Čečův syn Budivoj založil městečko Staré Budějovice 1205 - 1213. Osídlování a kolonizace se se účastnili idalší členové rodu. Pro krále založili hrady Hluboká a Velešín. Protože se Železničtí dopouštěli pychu v královských lesích, prý pytlačili zajíce, ale asi hlavní důvod byl zamezit vzmájící se moci šlechty, král Přemysl Otakar II. jim toto území, s Hlubokou i Star. Budějovici odňal a nařídil postavit nové královské město České Budějovice. Náhradou jim dal Veliš ve východních Čechách. Tam založili město Železnici, hrady Železný, Pecka a jiné. Vytvořili rozsáhlé domínium. V husitské době byli přísnými katolíky a na svých panství nadovolovali přijímat podobojí. Proto r. 1432 Sirotčí vojska oblehla Pecku, ale Jarek ze Železnice, též z Pecky hrad hájil 7 měsíců. Pak uzavřel příměří, ale musel se přidat k Sirotkům. Tento starodávný český panský rod vymřel po meči r. 1463. Bohatou dědičkou se stala Kateřina ze Železnice, provdána za Protivu z Rožmitálu.

Dobrohostové (Hostounští), vladyky z Oseka

• 1363 - Lipolt z Oseka
• 1383 - Lipolt ml. z Oseka
• 1409 - Jan z Horomyslic a Oseka
• 1409 - 1423 - Petr z Oseka seděním na Hohdově.
• Tento znak, dolní půle navýšeno, užívala většina větví, též z Oseka.

Dobrohostové je jméno velmi starého vladyckého rodu, usedlého v záp. Čechách, Domažlicko, Tachovsko a velmi rozvětného. Svůj původ odvozují též páni z Boru a Velhartičtí. Nejstarší zpráva je z r. 1174, kdy Mutina z Bukovce (1174 - 1184 pražský purkrabí) a jeho bratr Dobrohost založili městečko Mutěnín a připisuje se jim i založení Hostouně, po které se psali a kterou vlastnili několik století až do vymření této větve r. 1415. Dobrohostové, některé větve byly bohaté, měli zboží i v Bavorsku, zůstali rodem vladyčím. Dobrohostoví děleného erbu vymřeli před Bílou Horou.
Král Jan daroval Dobrohostovi z Hostouně pusté vsi Dobřív, Hrádek a Kusov, a tím na Mirošovsku vznikla nová větev, (v erbu beran Ramme) podle než se pak psali Dobrohostové z Ronšperka. Od povýšení do panského stavu přibrali do erbu k vyskakujícímu beranu ještě vyskakujícího jelena. R. 1495 koupiliPoběžovice, do r. 1526. Ronšperk.
Po dlouhé odmlce, až do r. 1352, je Osek uveden v seznamu farních kostelů. Osek je nefarní. Pamětní kniha fary Rokycany udává, že r. 1295 byl v Oseku kostel a fara. Ale nikde nedoloženo. Ve 14. - 16. stol. byl majetkem drobné šlechty - vladyků. R. 1363 se uvádí Lipolt starší, zprávu sepsal z z Hořemyslic, pak výhradně z Oseka a byl úředníkem Vyšehradského prološta a po něm Lipolt mladší, který byl ve službách pražských arcibiskupů (1393 - podkomoří). R. 1409 - Jan z Horymyslic u Oseka. Velmi se účastnili veřejného života. Jejich jména se vyskytují na různých listinách a dle pečetí náleželi k jedné větvi Dobrohostů z Hostouně. Syn Lipolta ml., Petr, který se psal z Oseka, seděním na Hoholově držel též Lhotu pod Račem, Horomyslice s Dýšinou, část Volduch a jiné zboží. Jím po r. 1423 vymřela tato větev vladyckého rodu Dobrohostů na Oseku.
Vladykové z Oseka sídlili na tvrzi Oseku, o níž je první zpráva r. 1379. Původně tvrz dřevěná, pak postavěna ve slohu gotiky. Část tvrze se sklepením se zachovala dodnes.

Jako ves farní se Osek uvádí v rejstříku papežských desátku r. 1352. Fara byla bohatá, platila 18 grošů papežských desátků. Fara ve Lhotě pod Radčem platila 2 groše. Kromě Volduch, Hoholov, Levčí a Třebína patřili k ní Litohlavy a Bušovice, o jejich připojení k farnosti Osek se později jednalo. Litohlavští sedláci platili ještě r. 1772 osecké faře desátek 3 zl. 15 krejcarů, 434 denárů. Zda fara byla již r. 1295, dle pamětní knihy fary v Rokycanech,, není doloženo.

Lipoltové z Chrástu

• vladycký rod
• na Plzeňsku rozšířený do více větví
• příbuzný s Dobrohosty z Oseka.
• Na Oseku: 1424 Jan z Chrástu
• 1454 Lipolt z Chrástu
• Původní erb: pruh na vrchu štítu, barvy nejsou známy

Smrtí Petra z rodu Dobrohostů, získal Osek r. 1424 jejich příbuzný vladyka Jan z Chrástu a r. 1454 se udává Lipolt z Chrástu. Zápis na listině z r. 1454 D16 str. 214 - Dvorské desky, dosud není přeložen, je v úschvně v muzeu Dr. B. Horáka v Rokycanech.
První správce o tomto je z r. 1242, kdy vladyka Adam souhlasil, aby Chrást byl připojen k Chotěšovu. Ale už r. 1283 byl majitelem zboží Lipolt z Chrástu s bratrem Kundrátem. Jejich potomci vládli v Chrástu i v okolí po staletí, i v Oseku. Od Švamberků získali hrad Věžku u Druzdové. Nejznámější byl Petr, zvaný Prase. Měl větší statek. Byl stoupence Zikmunda, ale přešel k Husitům. Další člen rodu Oldřich, purkrabí Pražského hradu, r.1478, koupil Žďár u Blovic a stal se předkem rodu Žďárských z Chrástu. Poslední zpráva je r. 1557, kdy vlastnili Svinou. Tento vladycký rod vymřel po meči r. 1570, jeho neteř Mariana + 1581 (Jan Žďárský z Chrástu + 1570). Žďárští z Chrástu si polepšili erb, původní už neužíván.

Pravděpodobně Dobrohostové založili Hoholov a Levče a připojily je k Oseku. Zda též Třebín, není známo.

Hoholov, dnes s tvrzí nebo opevnění dvorec, stávala severně od Oseka, v místech, kde se dnes říká "Pod duby". Roku 1377 se vyskytuje Petr z Hoholana. Roku 1377 Habart z Dubnice přenesl vdovské věno své manželky Vracky ve výši 80 hříven stříbra, váznoucí na Hoholově na své dědiny v Dubnici. Roku 1379 udává se Bohuslav a Ješek. Roku 1383 Bohuslav z Hoholova prodává majetek ve Svinařově. 1399 Bohuslav z Hoholova je při jednání před dvorským soudem. 1402 - 1423 Petr z Oseka seděním na Hoholově. 1447 - 1449 Lipold z Chrástu. Poslední zpráva o Hoholově. Roku 1521 - pustá ves, náležející k Oseku. Polím se dosud říká v Holovech. Rybníček u "Dubů", odvodněn, roku 1960 zorán - na ornou půdu, začleněn do honu.

Levče, Lívce, byly západně od Oseka, v údolí potoka dnes skrytého v rourách, neb na místě dnešních Hudlic. První zpráva je z roku 1379. Uvádí se 2 vladycké dvorce, dělili se o ně 4 držitelé - Václav, Drslav, Andrej a Konrád. Roku 1413 Markvart z Leveč, odkázal dominikánskému klášteru v Plzni 1 kopu grošů ročního platu na usedlosti levečského poddaného Odolena. Roku 1521 pustá ves patřící k Oseku. Ještě roku 1653 připomíná se niva v Levčích. Asi domin. klášter Plzeň. Levče byla význačnější ves než Hoholov. Na jejím katastru ves Vitinka.

Obě vsi zanikly za krále Jiřího, v domácích válkách, které v našem kraji zvláště silně zuřily.
Třebín, byla ves západně od Oseka, v místech nad bývalým rybníkem, dnes říkáme "V Újezdě", k Litohlavům. Roku 1379 patřila část ke hradu Vildštejnu, část k Oseku, v 15 století zpustla a patřila k Oseku. Roku 1521 - ves pustá - k Oseku.

Jan Číčovec z Číčova

• vladyka na Těnovicích a Voseku
• ? - 1520 na Oseku
• 1515 - Litice

Číčovcové z Číčova u Blovic náleželi k vladykům Plzeňského kraje a byli jednou větví starého vladyckého rodu Ojírů z Čejkova na Sušicku, velmi rozšířeného v západních Čechách.
Užívali společný erb. Rod vymřel roku 1520.

K Oseku patřil Aujezdec, ves u Přívětic. Roku 1358 tu byl statek čtyř bratří, pak část k Přívěticům. Roku 1414 ho vlastnil Jindřich Labuť ze Švamberka. Pak Oujezdec patřil část ke Březině a část k Oseku. Roku 1449 byla všecka ves pustá, vlastník neuveden. Roku 1521 Oujezdec, ves pustá, majetek Oseka. Jak dlouho jsem nezjistil. Roku 1611 se připomíná u Přívětického dvora obůr v Aujezdicích.. Ještě za soukromého hospodaření polím severně od kostela říkali v Aujezdě. S naším názvem polí a bývalého rybníka "Na Aujezdě", není nic společného.

Roku 1454 končí na půl století zprávy o Oseku. Zachovalo se tak málo zpráv, protože Osek byl statkem drobné šlechty - vladyků. Údaje o Oseku se získávají z různých listin, kde vystupují jako svědkové. Roku 1541 při požáru Pražského hradu shořely pozemkové knihy, zvané Zemské desky. Zkáze ušla pouze jedna kniha, ta byla při požáru u soudu. Bohužel, nebyla pro náš kraj. Zemské desky byly ihned obnoveny a majitelé do nich vložili z dob před požárem to, co se jich týkalo a na co měli doklady.

V obnovených deskách je, že roku 1502, Jan Číčovec z Číčova na Těnovicích a Voseku, zapsal na Vosek, tvrz s poplužím, věnosvé manželky Barbory z Mělnic, ta drží Vosek právem věním. Toto stvrdil král Vladislav II. 15. října 1502. Jan Číčovec nadále se píše na Voseku.

Jan Číčovec, činí 14. ledna 1520 kšaft, jímž Vosek zůstává nadále v držení Barbory Číčovcové z Mělnic na Voseku právem věním.Ostatní svůj majetek rozdal. Na příklad ves Těnovice daroval kostelu v Těnovicích. Měl od krále Vladislava II. svolení svobodně se svým majetkem naložit. Král se vzdal odmítnutí.

Jan Číčovec z Číčova, na Těnovicích, Litici, Voseku a.j., hejtman Plzeňského kraje, zemřel roku 1520 bez dědiců. Od kdy tento rod držel Osek není známo.

Roku 1502, Barbora z Mělnic, získala Osek právem věním. Jako statek svůj držela ves Jadruži u Plánice.

 

Barbora Číčová z Mělnic a na Voseku

• 1502 - 1521.

Vladyky z Mělnic, dle erbu se odvozují od pánů z Rostiboře, prvně připomínaných roku 1176. Rostibořici, dle hradu Rostiboř u Stříbra. Z velikého rozrodu v západních Čechách byli nejznámějčí rody z Tasnovic, Svržna a Kočova.

Roku 1248, Jindřich a Vintíř z Rostiboře přesídlili do východních Čech a stali se zakladateli pánů z Brandýsa a ze Žampachu. Stejný erb.

K obráncům Rábí roku 1421 patřil Přibík Kočovský z Kočova, o němž se praví, že vystřelil Žižkovi druhé oko. Byl ze starého českého vladyckého rodu Kočovských z Kočova u Plané v záp. Čechách. Rozvod Prostibořiců. K němu se přiklání více historiků, než k Přibíku Řesanskému z Kadova.

Všichni Rostibořici, v západních i východních Čechách, užívali vždy stejný erb. Někdy i jiné barvy, ale vždy bílý pruh vlevo.

Po téměř půl stoletém odmlčení se Osek objevuje roku 1502, jak výše uvedeno.Roku 1507, vydává král Vladislav II. v Budíně "…mocný list královský", jímž uděluje za sebe i své nástupce, Barboře Číčovcové z Mělnic a na Voseku, povolení svobodně odkázat svůj majetek, výjma osobám duchovním. Zřídka se pro sebe, i své nástupce právo od úmrtí.

Roku 1521, paní Barbora číní kšaft, jímž odkazuje Vosek ves a tvrz s poplužním dvorem, Lhotu ves, Hoholov ves pustou s poplužím, Levce pustou ves, Třebín ves pustou a Aujezdec pustou ves, se všemi svrchky a nábytky, totiž krávy, ovce, vepře, koně, vozy, temata, šaty ložní i chodící, i všelijaké svrchky jiné s lesy, s rybníky ---což tu mám věnem mým----. I také ves Jadruži statek muoj, což tu mám věnem mým, lidi, mlýn, potok, rybník, pahorky. ---mocně odkazuji--- dětem pana Muchka z Bukova v Dejšině a na Horomyslicích a Eleny z Mělnic, zejména těmto: Petrovi, Vilémovi, Bohuslavovi, Adamovi, Krištofovi, bratřím a paně Voršile sestře jich i těm dětem, které ještě paní Elena z Mělnic sestra má jmieti bude, všechněm na rovný díl---
"mocnů poručnící čeníem paní Alenu z Mělnic -------- statek mocně spravovala až do let dětí těch dorostlých, …….na takový způsob, aby z toho statku…… co zřiedím a odkáži . …….. dosti stalo". Dále učinila velké odkazy osobám světským i duchovním (proti královu listu), klášterům i kostelům, z níchž vyjímán to, co se týká Oseka. "Iten na kostel v Vosece k vopravě tříd cet kop míš a k tomu cihel což ty potřebovali, dělníkům k tomu chleba, hrachu, piva řádkého". "I ten jeden kukus na kostel Vosecký". (Štola sv. Joba) "I ten paní Kateřině Výškové třidcet džberů ryb s Voseckého rybníka (džber = 72 - 81 kg). Panu Janu Muchkovi koně se vším zbrojí, osm hákovnic, kožich kuní, zbroj všecka". "Hysslovi 2 hákovice, 3 ručnice". Byl to dlouhý výčet. Celkem 437 kop míš., 82 džberů ry, 7 krav, žita 50 kbelů, pšenice 15 kbelů, 4 koně. Vornát s křížem perlovým, kalich.

Kopie v Muzeu B. Horáka v Rokycanech

• džber = 72 - 81 kg

Muchkové z Bukova u Jesenice

• na Oseku od r. 1521
• po meči do r. 1572
• po přeslicí do r. 1615
• Staročeská vladycká rodina z tvrze a vsi Bukova
• První zpráva r. 1410
• Erb - koňská kýta

Jan z Bukova, řečený Můchek, koupil r. 1431 od kláštera v Chotěšovech Borony a r. 1444 Kolovice. Roku 1447 (též se udává ř. 1454) od krále Ladislava Horomyslice. Jeho dva synové Jan a Bohuslav založili dvě větve.
Jan, Horomyslickou, držel Borovy, Dýšinou i jiné zboží a dědictvím získal i Osek. Tato větev silného rodu vymřela po mečí do konce XVI. stol.
Bohuslav dostal Kolovice, nabyl Hořovice, po nichž se tato větev nazývala a jiné statky. Poslední známý příslušník rodu, Volf Muchek, zemřel r. 1634 a zanechal manžela Elišce z Klenové, synu a 3 dcerám svůj statek i majetek manželky, Blatnici, tak, zadlužený, že r. 1654-1657 na žádost věřitelů vše prodáno. Tím rod tak zchudl, že poklesl v zapomenutí, neb vymřel. (Snad dnešní Muckové, Muškové.)

Koflíček, zápony zlaté, řetězy zlaté, "prstenuo vosumnácte zlatých", věnec perlový, punty a všecky mé přípravy, mísy cínové 7, čepce zlaté, "dvě luože šatuo najlepších", prostěradlo tafftové, 10 prostěradel najlepších a povláčky, "vosm ubrusuov najlepších, "s lóže šatů, duchnu, peřínu, polštář, 2 podušky a 2 prostěradla, "vosm ručníkuov najlepších". "--- lidem v Jadruži jeden ourok po mé smrti aby jim byl otpuštěn". Ves Jadruži měla asi radši než Osek. "Vlastníka a odkázala 8 kukusů (podíl) na horách Velhartických (na funtgrubu1, štola sv. Joba 4, sv. Michala 2, sv. Ondřeje 1) ……

"A to všecko, což tu koli poroučím a dávám ……… aby vyplněno bylo do tří let pořád zběhlích ……. A toho na jistotu …….. já Barbora ………. pečet svú ….. přivěsiti dala …….. A připrosila jsem urozených vladyk, pana Václava Chlumčanského z Přestavlk, Jana Strejčovského z Dražkovic, Jana Vajpovského ze Šťáhlav …… že pečetě své přivěsiti dali ..... Dáno ….. (21. září 1521). Ve dsky zemské ……… vložen MVcXXII ve čtvrtek před sv. Markétou (10. červenec 1522).

Ze jmen poddaných ve kšaftu uvedených se po r. 1655 vyskytuje pouze jméno "Holubka". "Iten Holubce dvě krávy najlepších a deset vovec…. A každý rok……. jednu kopu až do smrtí". Snad pozdější Holub, Holubové č. 8 a 14.

Barbora Číčová z Mělnic a na Voseku zemřela r. 1521. Zachoval se dosti podrobný popis Oseka, ale o poddaných nic. Tetička byla bohatá, ale Osek velkými odkazy dosti zatížila. Jl.B.26, 1 B.MVCXXII.

K 6ti dětem Eleny Muchkové z Mělnic, 5 synů a 1 dcera, přibyli pak syni Jiřík a Volf. Celkem 8 dědiců (podílníků). Na místě těchto je někdy zapsán Mikuláš, Vojtěch a Jáchym, asi z druhé manželky

Za nezletilé děti spravoval Osek jejich otec Jan Muchek z Bukova, hejtman kraje Plzeňského, na Horomyslicích. Byl 2 x ženat. Druhá manželka Markéta z Vlčovic. Měl 6 (8) synů a 1 dceru Voršilu (Uršulu), provdané za Ladislava Běšína na Sviné, jak ze kšaftu vyplývá. Jan Muchek r. 1541 učinil kšaft, jimž Horomyslice s Dýšinou odkazuje své druhé manželce Markétě. Krčmáři v Dýšině nařizuje, budou-li jeho synové v Oseku pivo vařiti, toto bráti a šenkovati. Z této zprávy se nedá určit, byl-li v Oseku pivovar. Jan Mucek zemřel r. 1548. Jan Mucek koupil Bušovice (10 osedlých), přidělil je k Oseku a psal se "z Bušovic, na Horomyslicích a Wosece".

Karlové ze Svárova u Unhoště (Kladno)

• na Oseku 1568 - 1615
• Václav Karel ze Svárova a na Suchomastech
• Václav Karel mladší
• Jan Tiburci Karel
• Erb někdy i jiné barvy, používali též Lochovští a Litovelští ze Svinař
• R. 1653 a 1654 erb polepšen (rozmnožen)

Karlové ze Svárova, přední vladycká, rytířská rodina česká, byli odpradávna "opatrovníky královského stavu s poli", a od doby Vladislava II. "dědičnými zemskými, strážci vrat u komory královské o korunovaci králů v Čechách po celý den". Velmi rozvětvený rod na Berounsku a Plzeňsku. Většina členů rodu v r. 1618 při stavech, potrestáno konfiskací, ale většinou jim byl majetek vrácen. Jan Tiburci založil větev Těnovickou, i jemu majetek konfiskován. Jelikož zemřel r. 1619, jeho synům majetek k r. 1623 vrácen. Jeho syn Kryštof Karel, byl r. 1653 povýšen do panského stavu a erb polepšen. 1 a 4 čtvrť bílá hlava v červeném, 2-3 žlutý lev v četném. Kryštof Rudolf Karel z jiné větve byl r. 1654 do stavu panského povýšen a udělen nový erb, 1 a 4 pole černá orlice v černém poli, 2 a 3 bílý vojenský stan v modrém. Zachována tradice rodu. Jiný Snárovský, Vojtěch Karel, synovec Jana Tiburciho, pochován v klášteře františkánském v Plzni "pod kamenem práce velmi řemeslné, s nápisem zajímavým". Poslední radu Jan Josef Karel, větev Těnovická, odkázal majetek Běšínům z Běšin. Jím vymřeli po meči r. 1740.
Karlové ze Svárova byli významní podnikatelé ve výrově železa (železářský Osek 161).

Z dědiců se zadluženého Oseka r. 1528 ujal nejstarší Petr Muchek, se svým bratrem Krištofem a vyplatili ostatním podíly.
Petr Muchek byl 2 x ženat. První manželka Kateřina z Kralovic (otec Bohuslav Stracota z Kralovic, hejtman na Nečtinách), druhá Eva Sezimová z Ústí a Úštěku. Jsou známy 2 děti: Jan, + 1568 bez potomků, a dcera Ludmila. Zemřel 1558.
Kryštof Muchek měl za manželku Annu z Počernic. Děti neznámy, zemřel bez dědiců r. 1572. Roku 1570 vlastnil mlýn v Rokycanech, dnes budova strojní stanice. Mlýn patřil k Oseku.
Po smrti Kryštofa si činil nárok na Osek jejich bratr Adam Muchek, syn Eleny z Mělnic. Vyvolal soudní při jako dědic Oseka. Ale Ludmila rozená Muchková z Bukova a na Woseku dokazuje, že její zemřelý otec Petr Muchek, a Anna Muchková z Počernic též dokazuje, že její zemřelý manžel Kryštof Muchek mu podíl vyplatili, což on Adam Muchek z Bukova a na Pičíně, císařský rada, profrejířil, nárok nemá. (Kopie Muzeu B.H.v Rok.) V tomto listě se uvádí - tvrz a ves Vosek s rybníky, část Lhoty Dlouhé, Hoholov, Levče, Třebín a Oujezdec vsi pusté. Bušovice, koupeny 1540, se do dědictví neuvádějí, do dědictví nespadly.

Smrtí Petra Muchka r. 1558 a jeho syna Jana, r. 1568, přešel díl Oseka na dceru Ludmilu. Po smrti Kryštofa Muchka 1570 držela díl panství Osek jeho manželka - vdova. Anna Muchková z Počernic, držela též v Rokycanech mlýn do r. 1572 samostatně, kde bydlela. Roku 1581 "spadla s pavláčky i s prkny, tak nešťastně, že si hlavu srazila". (dobový záznam, Okresní archiv, továrna "Gutt", pak strojní stanice v Rokycanech) Mlýn jako odúmrť, získal císař Rudolf II. Roku 1661 se opět uvádí k Oseku. Dlouho se mu říkalo "Muchkovský". (Dneska na budově)

Z doby Muchků se v Oseku v kostele zachoval zvon z rolu 1531 s nápisem, a náhrobní deska z červeného mramoru a se znakem. Bývala ve dlažbě, při přestavbě r. 1908 - 9 dána do zdi. Je tak ošlapána, že lze pouze číst: "Leta Páně 1552 ……. jest pochována ……
Dle erbu byla zde pochována paní Kateřina z Kralovic, první manželka Petra Muchka.

Roku 1568 se na Osek přiženil Václav Karel st. ze Svárova a na Suchomastech, pojal za manželku Ludmilu Muchkovou z Bukova a na Voseku, dceru Petra Muchka. Vlastnili též Těnovice. Osek zůstal ve vlastnictvé Ludmily, ale spravoval jej Václav Karel. Pro ni skoupil do roku 1582 zbývající podíly, též po Anně Muchkové z Počernic, bez mlýna v Rokycanech. Měli 4 syny - Petra, Václava, Kryštofa a Jana Tiburciho. Po smrti Václava Karla st. spravoval Osek se svou matkou Václav Karel ml. a pak Jan Tiburci Karel s manželkou Ludmilou z Kokořova.